Největší holešovský rodák?!
Nedávné velkolepé oslavy výročí F. X. Richtera, který určitě v Holešově žil a k Holešovu se hlásil, ale zřejmě se zde nenarodil, vyvolaly dojem, že F.X.Richter je nejvýznamnější Holešovák. Ale už století prakticky opomíjíme velikána, který měl naše město přímo ve svém jménu, u kterého je holešovský původ zcela nezpochybnitelný a který patří k vrcholným představitelům a zakladatelům humanitních věd v celosvětovém měřítku.
Jan z Holešova, o kterém tu píšeme, se narodil v roce 1366 jako zřejmě druhý či ještě další syn holešovského mana – správce biskupského majetku v Holešově, Ulmana z Holešova, sídlícího na holešovské tvrzi, která se nacházela v místech hlavního vstupu do dnešního zámku. Jako nikoliv prvorozený syn drobného šlechtice se dal na kněžskou dráhu – po krátkém (a historicky nejistém) působení jako farář ve Slušovicích odešel na studia do pařížské Sorbonny a po návratu vstoupil do benediktinského řádu v břevnovském klášteře u Prahy. Po vypuknutí husitských válek, kdy byl tento klášter zničen, přešel do benediktinského kláštera v Rajhradě u Brna (1420), kde působil jako převor a zemřel zde roku 1436. Celou svou mnišskou dráhu byl učencem a zřejmě jedním z nejvzdělanějších lidí v tehdejším světě. Světové proslulosti a uznání dosáhl dvěma spisy, jejichž je autorem (u ostatních pěti je jeho autorství nejisté). Jednak provedl nejen teologický, ale především jazykovědný rozbor svatovojtěšské písně „Hospodine pomiluj ny“. Přes určitá pochybení, způsobená dobou vzniku této práce a jeho možnostmi a omezeným přístupem k pramenům je toto jeho dílo prvním dílem moderní srovnávací jazykovědy, za jejíhož zakladatele ve světovém měřítku můžeme Jana z Holešova směle považovat. Ještě významnější je jeho „Pojednání o Štědrém večeru“ – zde poprvé v historii vědecky popisuje a rozebírá lidové zvyky, spojené s oslavou štědrého dne a večera a zakládá tak etnografii (národopis) jako zcela nové vědní odvětví. Jako úplně první místo teologických úvah (samozřejmě o škodlivosti přetrvávajících pohanských zvyků) zde vědecky analyzuje různé štědrovečerní zvyky včetně jejich pravděpodobných kořenů a dokonce zachycuje nejstarší slovanskou koledu „Vele, vele, stojí dubec vprostřed dvoru“. A Jan z Holešova jistě popisoval a analyzoval lidové zvyky, které znal ze svého dětství v Holešově.
Mimořádný význam Jana z Holešova v oblasti společenských věd byl tak zjevný, že jeden z největších českých historiků, Josef Pekař (kriticky hodnotící husitskou éru našich dějin) mu připisoval autorství díla „O českém pravopisu“, které zavedlo diakritická znaménka (háčky a čárky) namísto doposud používaných spřežek. Ostatní historici toto dílo připsali Janu Husovi, ale spíše z ideologických, než z vědeckých důvodů. Zatímco Hus byl především teolog a o ostatní záležitosti se příliš nestaral, Jan z Holešova byl především jazykovědec a etnograf, zavedení moderního pravopisu tedy svědčí spíš jemu. Ale od konce 19. století, kdy se husitství stalo jakousi národní ideologií byl Jan z Holešova v našich zemích a bohužel i ve svém rodném městě značně opomíjen. Bylo mu připisováno autorství spisku „Utrum credit possit in Papam“ (Zda je možno věřit v papeže), obsahujícího ostrou protihusovskou kritiku a díky tomu byl Jan z Holešova považován za předního Husova protivníka. Moderní jazykovědný rozbor však autorství Jana z Holešova značně zpochybnil – autor toho spisu psal poněkud jinak, než byla napsána díla, jejichž je Jan z Holešova prokazatelným autorem.
Text: Karel Bartošek
