Jak vnímá toto výročí dvojice, která stojí za příběhem festivalu Musica Holešov - Zdeněk Novák a Karel Košárek?
15 let existence nás pochopitelně nutí k ohlédnutí. Pojďme rovnou na ohlédnutí daleké, na úplný začátek. Jaký byl? Bylo náročné přijít s něčím tak honosným a zároveň tak přijatelným pro holešovské publikum? Jaké byly úplně původní vize?
ZN – Musíme zohlednit hlavně tu dobu, kdy nebylo v našem okolí mnoho možností, kam si zajít poslechnout klasickou hudbu. Náš úmysl byl přinést do této části Moravy nabídku kulturních příležitostí, jaké jsou dopřány lidem ve velkých městech.
KK – Nutno také podotknout, že v Holešově panovala nevídaná atmosféra. Po mnoha letech se totiž znovu otevíral zámek. Z pohledu člověka, jehož srdce patří Holešovu, to hodnotím jako něco mimořádného. V zámku jsem toho v 80. letech prožil mnoho a byl jsem nadšený z toho, jak zámek vykvetl. Ono opravit zámek je jedna věc, ale přivést do něj život je věc další. Je úžasné, že se to podařilo.
Co svedlo vaše cesty dohromady?
ZN – Šlo o souhru několika událostí a řekněme dnes už osudových setkání ve správnou chvíli. S Karlem Košárkem jsme se seznámili přes pěvecký sbor Moravské děti. Karel pak přivedl organizátora velkých hudebních festivalů Davida Dittricha z brněnské agentury CEMA, který poskytl své zkušenosti profesionála v prvních třech ročnících.
KK – K tomu se připojil také fakt, že v roce 2009 bylo velké výročí Františka Xavera Richtera a na jeho počest byly uspořádány dva významné koncerty. Tehdejší dramaturgyně Českého rozhlasu p. Henžlíková mě přivedla na myšlenku toho, že město má úžasné a jedinečné prostory právě pro tyto příležitosti. Holešované jsou na prostory zámku už zvyklí, ale já si velmi užívám to, když přivedu do Holešova umělce, který zde ještě nevystupoval. To jejich překvapení a ohromení bývá nádherné.
Splňuje festival Musica přesně to, co bylo cílem?
ZN – Určitě ano. Z některých cílů jsme ovšem museli poněkud slevit. Především počet koncertů se ustálil na maximu do deseti koncertů ročně. Také jsem si přál, abychom přivedli mladé lidi k poslechu klasické hudby. To se tak úplně nestalo a postupem času jsem zjistil, že k tomu člověk musí dozrát.
Měnil se nějak zásadně koncept festivalu v průběhu let?
ZN – Koncept určitě ne, ale spíše možnosti financování. Dříve bylo možné tyto aktivity financovat z vnějších zdrojů, tehdy převážně z hazardu, kdy bylo dle zákona povinností odvádět jisté procento na kulturu nebo sport. Potom se změnil zákon, financování přešlo z valné části na město, a bylo potřeba přesvědčit vedení města, že to má smysl. To se podařilo a opravdu cítíme dlouhodobou podporu města a dnes také i kraje.
V tomto ohledu je určitě velkým pozitivem mít umělce mezi svými přáteli. Není asi žádným tajemstvím, že díky Vašim kontaktům se pro Holešov daří získávat skutečné špičky svého oboru za výhodnějších podmínek.
KK - Do určité míry je snad můj přínos v tom, že se pohybuji na obou stranách, tedy jako pořadatel či dramaturg, tak i člověk, který hraje. Mám výhodu v tom, že se spoustou umělců se znám osobně a mohu tak s nimi jednat na osobní rovině. Z tohoto pohledu je tomu skutečně tak a daří se získávat umělce, kteří skutečně jsou zvyklí hrát či vystupovat za jiných podmínek.
ZN – Jsme také rádi, že si vedení města uvědomuje, že veškeré peníze, které jsou poskytnuty na koncerty festivalu Musica Holešov jsou velmi účelně využívány. Jedním z aspektů je to, že naše pořadatelské služby děláme zdarma a také z pohledu podnikatele mám tendence k minimalizaci nákladů.
A co holešovské publikum? Jistě oceňuje, jaké živoucí skvosty má možnost slyšet hrát a zpívat v relativně malém městě… To přece není až tak obvyklé nebo ano?
ZN – Právě toto je někdy problémem. Není totiž vždy pravidlem, že jakékoliv velké jméno z oblasti klasické hudby se stane v Holešově „tahákem“. My se radujeme, když se nám podaří sehnat skvělého umělce a nemáme to vždy jak posluchačům vysvětlit, že skutečně přijíždí člověk světového formátu.
KK – V současné hraje velkou roli televize a sociální sítě. Takže pochopitelně, kdo se častěji objevuje v těchto sdělovacích prostředcích, ten je známý a u široké veřejnosti oblíbený.
Důležité je taky zmínit přesah žánrů. U lidí totiž možná Musica Holešov evokuje „vážnou“ hudbu. Což ale není úplně správně.
KK – My jsme jediný národ, který klasickou hudbu pojmenováváme jako vážnou. To se pak snoubí s představou toho, že člověk musí koženě sedět a poslouchat neposlouchatelnou hudbu (smích). Není tomu tak. Skutečně vycházíme z klasické hudby a z historie, kterou ten zámek má neuvěřitelnou. To, co se tady dělo v první polovině 18. století, je ve srovnání s moravskými a českými zeměmi unikát. Holešov byl opravdu centrem hudební kultury. Takže ano, klasika do našich programů patří, ale ta ochutnávka jiných stylů a žánrů je opravdu pestrá. Vždy mě bavilo hledat něco zajímavého a netradičního.
Na co vzpomínáte nejraději? Existuje nějaký moment, který vám utkvěl v paměti?
KK - Měli jsme tady několik nejenom holešovských, ale dokonce českých premiér. Spolupracovali jsme na nich třeba s Václavem Hudečkem, Soňou Červenou nebo Alešem Březinou. To všechno jsou speciální momenty. Zážitek, který mi nevymizí z paměti, je koncert Ivy Bittové, který byl zároveň křtem nové desky. Kmotrem byl Miroslav Zikmund, který svou noblesou a bezprostředností z toho udělal neobyčejný okamžik.
ZN – Ty nezapomenutelné zážitky opravdu tvoří lidé. Kdybych měl zmínit pouze jeden moment, pak je to rozhodně setkání se Soňou Červenou. Ani ne tak hudební, jako právě to lidské… Byla opravdu velkou osobností.
KK – Aneb jak se kdysi nechal slyšet můj známý „Ona je zosobněním světa, který už není.“ Což byla pravda.
Pochopitelně se s covidem mnohé změnilo, v uměleckém světě obzvláště. Jaká je současná společnost?
ZN – Jistě, covid rozvrátil veškeré zvyklosti. Lidé už tolik nekupují v předprodeji, naučili se nechodit tak často do společnosti. Ale naštěstí už se to začíná vracet zase zpět.
KK – Koncerty jsou totiž příležitostí k setkávání. A tou přidanou hodnotou je vzájemné sdílení hezkých prožitků. To mají naštěstí lidé rádi a znovu se začínají setkávat.
Tím se dostáváme zpět k první otázce. Přišli jste s něčím honosným, ale zároveň přijatelným pro občany Holešova…
ZN – Ve srovnání s jinými městy, i zahraničními, jde opravdu o velký rozdíl v cenách vstupenek. Ve velkých městech jsou ceny mnohem vyšší. Pochopitelně máme dotaci od města, a proto můžeme držet vstupenky na takové úrovni, aby byly přijatelné pro široké publikum. Rozhodně v Holešově nemůžeme od ceny vstupenek odvozovat prestiž vystupujících. Ta vysoce naše holešovské ceny převyšuje.
KK – Musica Holešov se zkrátka snaží přispět do kulturních událostí a být součástí společenského života v Holešově.
V Holešově má už Musica své pevné místo v kulturním programu každého roku. Podle čeho stavíte program a dramaturgii?
KK – Dlouho jsem se snažil zařazovat koncerty, které jsou určeny pouze pro Holešov. A to není zrovna snadné. Pokud se podíváme na letošní jarní program, vidíme mozaiku jednotlivých střípků, která tvoří celý obraz. Je tam něco orchestrálního, něco komorního, něco, co přesahuje žánry a celé dohromady to dává smysl. Rádi pak doplňujeme i něco neobvyklého. Program tedy chystáme tak, aby oslovil co nejširší skupinu lidí, a aby také nabídl co nejzajímavější a nejbarevnější pohled na hudbu.
ZN – U mě je to emoční záležitost, jakmile někde jinde slyším nebo prožiju hudební zážitek, chci ho získat i pro Holešov. Nesmírně mě to obohacuje a jsem šťastný, že mě to podněcuje k dalším a dalším návštěvám kulturních událostí.
Co tedy připravujete pro letošní rok?
ZN - MUSICA Holešov si na svůj jubilejní koncert k 15. výročí trvání pozval věhlasný barokní orchestr Collegium 1704 s dirigentem Václavem Luksem. Jeho koncert bude více než symbolický – bylo to právě Collegium 1704, které před patnácti lety svým strhujícím vystoupením před nadšeným holešovským publikem zahájilo první ročník koncertů MUSICA Holešov. Program jubilejního koncertu nabídne árie a hudbu z filmu Il Boemo, pojednávajícím o životě českého skladatele Josefa Myslivečka.
Jarní řadu obohatí také Láska básníkova Krystiana Adama a Karla Košárka, Smetanovo trio, koncert stipendistů speciálního uměleckého programu MenART nebo Polní mše Bohuslava Martinů k 80. výročí konce 2. světové války.Na podzim pak přivítáme Bellu Adamovou, koncert ke státnímu svátku s Filharmonií Bohuslava Martinů, Gabriela Vermehlo s Escualo Quintet nebo The Czech Baroque Quintet : Scarlatti a Lotti Madrigaly Milostná poezie v barokní hudbě a poesii.
A my se na to velmi těšíme.
Hana Helsnerová
Hodnocení článku: 
18.2.2025 13:41
